Probační a mediační služba se 22. 2. 2021 tradičně připojí k Evropskému dni obětí trestných činů. Jeho cílem je nejen připomenout Chartu práv obětí, která byla podepsána ve Velké Británii tentýž den v roce 1990, ale zejména zvýšit povědomí o právech a potřebách obětí trestných činů. Požádat o pomoc či odbornou radu mohou tyto osoby aktuálně v 74 střediscích po celé republice.  

Podle statistik za rok 2020 kriminalita na území České republiky během loňského roku poklesla a stejně tak i počet obětí trestné činnosti. Přesto Probační a mediační služba minulý rok navázala spolupráci s celkem 4 306 osobami. Pro porovnání v předchozím roce 2019 to bylo 5 071 osob. Určitý pokles lze připsat epidemiologické situaci, faktem ale zůstává, že počet obětí trestných činů, které se obracejí s žádostí o pomoc, má od roku 2016 dlouhodobě klesající tendenci.  

„V uplynulém roce sice došlo vlivem pandemie k poklesu kriminality, počet obětí trestné činnosti, se kterými spolupracujeme, se ale stále pohybuje v řádech tisíců osob ročně. Vzhledem k současné situaci, kterou ovlivňuje pandemie, je důležité zmínit také to, že 13% obětí tvoří zvlášť zranitelné skupiny, jako děti, mládež, senioři, hendikepované osoby, oběti obchodování s lidmi a oběti trestné činnosti proti lidské důstojnosti. V rámci Evropského dne obětí trestných činů tedy chceme připomenout možnost požádat o pomoc pracovníky našich středisek a poraden, kteří jsou připraveni kdykoli podat obětem trestných činů pomocnou ruku,“ vysvětluje ředitelka Probační a mediační služby Andrea Matoušková.  

Minulý rok se pro řadu lidí nesl ve znamení nuceného přesunu nejen pracovního života do online režimu. S tím úzce souvisí také zvýšené riziko kybernetické kriminality a vyšší nároky na zabezpečení informačních technologií. Rizikovou skupinou jsou v tomto směru zejména děti a mladiství, ale i senioři. Ti dohromady představují 10 % z celkového počtu obětí, které se na nás obrátí. Největší skupinou pak zůstávají dospělí ve věku 18 – 64 let tvořící 90 % obětí, se kterými spolupracujeme.    

Probační a mediační služba podporuje oběti trestných činů v jejich aktivním úsilí vyrovnat se s těžkou životní situací. Pomáháme zprostředkovat účinné a společensky prospěšné řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizujeme a zajišťujeme efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality.

Podle nedávného výzkumu Institutu pro kriminologii a sociální prevenci dominuje ve struktuře kriminality nadále majetková trestná činnost. Podíl recidivistů na počtu spáchaných trestných činů se oproti předchozímu roku nezměnil, stejně jako podíl žen starších 18 let. Podíl cizinců na spáchané trestné činnosti je také relativně setrvalý, stejně jako v případě aktivit organizovaného zločinu.

Podle statistických údajů pokračuje vzestup trestné činnosti páchané v kyberprostoru. Tento posun se promítá do všech forem kriminality – od majetkové, přes hospodářskou až po mravnostní. V růstu stabilně pokračuje mravnostní kriminalita (ta představuje 1 % spáchané trestné činnosti), kdy je zjišťováno páchání tohoto typu trestné činnosti na sociálních sítích. Počítačová kriminalita v předchozích letech významně stoupala, naposledy dokonce téměř o čtvrtinu. Zjištěnou trestnou činností byly v roce 2019 napáchány škody přes 24 mld. Kč, což je o 6,25 mld. Kč více, než v předchozím roce.

Česká republika zůstává v evropském srovnání na předních místech v počtu vězněných osob na 100 000 obyvatel.

Eva Šaušová pracuje už přes deset let jako probační úřednice ve středisku Cheb. Za tu dobu se Eva věnovala téměř všem agendám probačních a mediačních činností a vyzkoušela si i práci vedoucí střediska. V současné době největší část Eviny práce tvoří práce s mládeží. Od roku 2014 působí jako regionální metodik pro agendu mládeže v Západočeském soudním kraji.  

K mediacím říká: „Vážím si všech, kteří se mediace zúčastní, protože to svědčí o jisté dávce osobní odvahy, vůle a ochoty řešit konflikty a problémy konstruktivně a nahlížet na ně i pohledem druhé strany, což je mnohdy opravdu těžký úkol.“

Jak dlouho se věnujete mediacím a proč jste si za svou specializaci vybrala právě mediaci?  

Mediace mne zajímala od samého začátku mé práce u Probační a mediační služby, a z toho důvodu jsem se také již v roce 2011 přihlásila k výcviku Řešení konfliktu technikou mediace u Asociace mediátorů ČR. Od absolvování odborné zkoušky pro úředníky v roce 2012 jsem již pracovala v agendě zprostředkování řešení konfliktu a od té doby usiluji o to, aby byla nedílnou součástí práce s pachatelem a poškozeným, a to jak u dospělých, tak mladistvých. Za těch přibližně 8 let, co se snažím mediační setkání praktikovat, jich proběhlo, počítám, kolem 70-80.  

Co předchází mediačnímu setkání?  

U každého případu, ke kterému se dostanu, a kde existuje byť hypotetická možnost realizovat mediační setkání, se zamýšlím nad způsoby, jak zařídit, aby se mediace opravdu uskutečnila. Beru to trochu jako výzvu. Snažím se oběma stranám nenásilně vysvětlit, co pozitivního jim takovéto setkání může přinést, ale zároveň na ně netlačit. Baví mne různorodost přístupů a reakce klientů (jak pachatelů, tak poškozených), baví mne hledat cesty, jak se jim přiblížit tak, aby i oni spatřili užitečnost tohoto setkání. Někdy stačí velmi málo, třeba jen krátký telefonický rozhovor, a mediace je naplánována. Někdy klient od počátečního naprostého odmítání až k přijetí této myšlenky a k účasti na mediaci urazí velký kus cesty, může to být i po několika osobních setkání s probačním úředníkem-mediátorem. Každopádně si vážím všech, kteří se mediace zúčastní, protože to svědčí o jisté dávce osobní odvahy, vůle a ochoty řešit konflikty a problémy konstruktivně a nahlížet na ně i pohledem druhé strany, což je mnohdy opravdu těžký úkol.  

Jak se na mediaci připravujete a jak se před tím cítíte?  

Před každou mediací se snažím připravit si půdu tak, abych přibližně věděla, jak budou obě strany k setkání přistupovat, jaká jsou jejich očekávání, eventuálně co mohou nabídnout. Praxe mne však naučila, že i přes veškerou přípravu dokáží účastníci překvapit, a to jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Před každou mediací tedy cítím vždy určitou míru nervozity (kterou se spíše snažím přetavit v bdělost a připravenost na jakýkoli vývoj situace) a zároveň i určitou zvědavost… Je to tak trochu adrenalin. Každopádně cítím vůči oběma stranám zodpovědnost – nikoli proto, že bych byla zodpovědná za jejich ne/dohodu, ale proto, že jim musím zajistit bezpečný prostor pro jednání, které pro ně, jak jsem již říkala, nebývá lehké. Po mediaci je pro mne velkým zadostiučiněním, když vidím, že obě strany (někdy jsou to i rodiče mladistvých, kteří se účastní mediace) jsou schopné si o problému normálně popovídat, vzájemně se poslouchají a leckdy i pochopí situaci toho druhého, odcházejí pak spokojení a uklidnění. K tomu samozřejmě zdaleka ne vždy dojde, takže jsou to takové vzácné chvilky.  

Jarní vlna epidemie COVID-19 ukázala potřebu řešit probaci a mediaci také přes moderní platformy a více přizpůsobit práci probačních úředníků aktuálním bezpečnostním trendům. Ty zohledňují prevenci proti nákaze COVID-19 a chrání zdraví pracovníků Probační a mediační služby, ale samozřejmě také obviněných a odsouzených. Proto od 2. listopadu 2020 naplno startuje projekt videokonferenčních hovorů mezi probačními pracovníky, obviněnými a odsouzenými.  

Probační a mediační službě se podařilo vyjednat s Vězeňskou službou ČR možnost využití videokonferenčních hovorů k osobním konzultacím s vězněnými osobami, se kterými naše služba vstoupila do spolupráce. Tento systém již využívají soudy pro svá jednání a v době kdy jsou díky epidemii střediska Probační a mediační služby a věznice vystaveny aktuálnímu riziku šíření onemocnění COVID-19, tak poskytuje možnost kontaktu, který nelze mezi probačním pracovníkem a obviněným či odsouzeným nahradit korespondenční cestou.  

„Naši pracovníci s klienty často probírají citlivá témata, která souvisejí s jejich trestnou činností, přijetí jejich odpovědnosti za spáchané činy, problémy se závislostí, osobní situaci nebo řešení odškodnění obětí. Proto je nutné, aby byly obě strany ve vzájemném osobním kontaktu, abychom dále kvalitně, stejně jako doposud, zajišťovali pro společnost tolik potřebný výkon probace a mediace. Tento způsob kontaktu s klienty přes moderní platformy nejenom vše zmiňované umožňuje, ale je také bezpečný pro obě strany během probíhající epidemie,“ upřesňuje výhody celého projektu ředitelka Probační a mediační služby Andrea Matoušková.  

Probační a mediační služba připravuje u osob vazebně stíhaných stanoviska k nahrazení vazby dohledem, případně za využití elektronického monitoringu. Tyto podklady slouží pro následné rozhodování soudu. U odsouzených, kteří vykonávají trest odnětí svobody, se jedná o spolupráci za účelem přípravy podkladů k podmíněnému propuštění a výstupem je stanovisko k žádosti o podmíněné propuštění, které opět slouží jako podklad pro rozhodování soudu v dané věci.  

O AUTOROVI Pracuji u Probační a mediační služby 15 let. Svou práci vykonávám na středisku v Berouně. K psaní jsem byl puzen od malička, resp. od doby, co jsem se naučil psát. Pořád jsem si do sešitů něco zapisoval. Mými prvními hrdiny byli indiáni a kovbojové. Nicméně jsem slíbil sám sobě, že se stanu spisovatelem, až mi bude padesát. Proč tak pozdě? Až ochutnám život a budu mít O ČEM psát. Proč mne zrovna toto napadlo jako caparta, netuším.  

OBAL KNIHY Na obalu knihy jsem využil motiv Michelangela Buonarrotiho ze Sixtinské kaple Zrození člověka. Chtěl jsem tím říct, že tím, jak se „dotýkáme“, potkáváme, ovlivňujeme, tak se vzájemně spoluutváříme. Najdete tam ruku autora a ruku jedné probační úřednice (mimochodem vynikající mediátorky), kterou jsem na úvodních stránkách této knihy požádal o ruku.  

O KNIZE Román Mediace pojednává o tragédii, vině a hledání odpuštění v prostředí, které mu není vůbec nakloněno. Vysokoškolák Pavel po oslavě narozenin spáchá trestný čin, jehož obětí je náctiletý Tomáš. Probační úřednice Anežka se učí, jak pracovat s pachateli a oběťmi, její ideály se tvrdě střetávají s realitou a život jí ztěžují epileptické záchvaty. Do děje vstupuje vážně nemocná učitelka Kateřina a vrah Marcel.  

Forma příběhu podtrhuje i samotný proces mediace, při kterém dochází k setkání pohledů různých stran. Hrdinové popisují události ze svého pohledu, promlouvají v ich-formě. Každá postava má i svůj jazyk, např. jazyk náctiletého Tomáše Mládka vznikal na koupališti ve Zdicích. Celé léto jsem tam trávil každou volnou chvíli, abych poposedával u skupinek mladých lidí s poznámkovým blokem a zaznamenal jejich autentický jazyk. Tato psychologická mozaika nastoluje výzvy, které v hrdinech probouzí to nejlepší i to nejhorší. Probační úředník si možná více než jiné profese každý den uvědomuje poselství knihy: „Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš.“  

I když v psaní je člověk „sám“, vydání knihy je týmová práce! To jsem se naučil při vydání Mediace. Výsledná podoba vznikla v tvůrčím dialogu s redaktorkou Janou Šulistovou (mající zkušenosti se sociální prací a publikující články o civilní mediaci), korektorkou Evou Kadlecovou (dvorní korektorkou Zdeňka Svěráka), grafikem a sazečem Jirkou Houžvičkou (fyzická podoba knihy je jeho zásluha) a s podporou nakladatelství Pointa, které mi od začátku projevovalo velkou důvěru. Na tyto lidi se někdy neprávem zapomíná.  

O ZRODU KNIHY Na kvalifikačně vzdělávacím kurzu Probační a mediační služby v roce 2006 nám tehdejší ředitel Pavel Štern vyprávěl příběh Russe Kellyho, který stál u zrodu moderního pojetí restorativní justice. Tento životní osud mi přišel natolik silný a úchvatný, že jsem si už tehdy říkal, že by si zasloužil, aby se o něm vědělo více. U zrodu knihy stál ovšem až narozeninový dárek kolegyň ze střediska. K mým 39. narozeninám mi zaplatily víkendový kurz Naučte se pracovat se svým textem u Markéty Dočekalové v Sezimově Ústí. Nedostal jsem od nich téměř žádné informace předem. Až na místě jsem zjistil, že se jedná o dílnu tvůrčího psaní určenou pro několik málo spisovatelů, kteří tam budou pracovat na svých textech. Já sebou neměl žádné texty. Když jsem je po nocích dodělával, kolegyním jsem v duchu poslal několik ne úplně nadšených vzpomínek. U stejné lektorky jsem následující rok navštěvoval kurz Psaní beletrie, kde se zrodila postava Karolíny Pechové z knihy Mediace, a napsal jsem tam text, který najdete v románu v kapitole 12 na stránkách 51 až 54.  

Na kurzu jsem se naučil, že by první literární počin měl být z prostředí, které důvěrně známe. Proces mediace mě od samotného začátku práce v Probační a mediační službě fascinoval. Stále jej beru jako naši královskou disciplínu. Ač může lidem nesmírně pomoci, stále se o něm moc neví. Snad román Mediace alespoň trochu přispěje ke zlepšení povědomí o mediaci jako takové. S tím souvisí i další sdělení románu – jen ti, co jdou k sobě, se mohou potkat. A to platí samozřejmě i naopak.  

O TVŮRČÍM PROCESU Těžko se to popisuje. Samotný text mě napadá, přichází ke mně a já jej zapisuji. Jediná má přidaná hodnota je v tom, že do něj přidávám gramatické chyby, které po mně pak opravuje korektorka. Prakticky celá kniha byla napsána při poslechu Mozartova Requiem. Asi by nikdo nespočítal, kolikrát jsem slyšel dokola tuto geniální skladbu. Psaní trvalo několik let, vytvořil jsem sedm verzí příběhu. Prvními čtenáři příběhu byly kolegyně, které mi tehdy předaly dárek v podobě kurzu. Jedna z nich po přečtení zareagovala: „Tě vyhodí z práce, když to zveřejníš.“ Nicméně knihu v uveřejněné podobě předem nečetl nikdo. K těm, co se s románem seznámili před jeho vydáním by mi přišlo nefér, kdyby tam pro ně nebylo něco nového. Tak jsem napsal verzi osmou, kde přibyla postava soudce Čestmíra.  

O ČTENÁŘÍCH Těm bych chtěl poděkovat především. Dobrou knihu dělá dobrý čtenář – v to věřím. Za to, jak bude úspěšný život příběhu, může z velké části citlivost čtenáře. Bez lásky není nic a bez čtenářů příběh vyvane do ztracena.

Petr Bazger